Tetování?

Ahojte :)

Dnes to bude trochu osobnější článek, který jsem chtěla napsat už poměrně dlouho. Myslím, že pro někoho by mohl být užitečný, pokud třeba váhá. Ještě úplně nevím, jak tyto články pojmenuju. Chtěla bych psát o takových "výzvách" (to je moc silný slovo :D) života. Příští měsíc mě čeká maturita. Chci o ní pak taky napsat článek a zahrnout ji do téhle rubriky. 

Tak kde bych začla?

Nad tetováním jsem přemýšlela šíleně dlouho. Já jsem člověk, který nemůže vidět krev a dokážu se vyvalit už jen u zubaře. (Nevím jestli je to ze strachu.) Proto jsem si říkala, že tetování není nic pro mě. Vždycky jsem si představila jehlu a hned jsem si řekla ne to nepůjde. 

V červnu 2016 šla na tetování kámoška. Já jsem byla přesvědčená stále, že to není nic pro mě. V září s ním došly dvě spolužačky a to už jsem si říkala, že bych to chtěla zkusit. Po pár dnech už jsem si říkala "Jo jdu do toho". Holky musely jít na přetetování. Šla jsem rovnou taky. Bála jsem se, ale pocit, že ho chci byl větší.

Takže bylo 13.11.2016. (Ano hezký datum, ale pátek naštěstí nebyl.) Jela jsem vyzvednout holky s pocitem, že třeba neumřu. (Ale vážně! :D) Obrázky, které jsem chtěla jsem si předem vytiskla a věděla jsem, že se budou ještě trochu předělávat, aby byly originální. 

Ještě abych byla "klidnější", tak jsem šla na řadu až jako poslední. Na fotce zrovna upravujeme obrázky do finální podoby.

Tak a abych byla konkrétní. Tetování mám dvě. Můžete je vidět na fotkách. 

Začnu se srdíčkem. Od některých jsem slyšela, že to bude bolet, někteří zase říkali, že to vůbec necítili. Takže zase jsem vůbec nevěděla co od toho čekat. V tom místě, kde mám srdíčko, to fakt vůbec nebolelo a za necelých pět minut bylo hotovo. 

U mopse už to bylo horší. Zaprvé je větší, ale zrovna na tom místě je slabší kůže a už to bylo hodně nepříjemný a nebyla bych to já, kdyby se mi neudělalo zle. Nevím jestli z pocitu, že mám něco cizího v kůži, nebo jen z toho, jak jsem byla ve stresu (zbytečném stresu). Jinak ten už trval cca 10 minut.

Po cestě domů jsem říkala "Moje první a poslední tetování", ale byla jsem spokojená. Teď s odstupem času vím, že chci další. Zahojilo se mi v pohodě, nebyla jsem ani na přetetování. Bylo potřeba první týdny se o něj pečlivě starat, přece jenom to byl zásah do kůže.

Fotka je pořízená ještě ten večer, proto jsou ještě hodně červený.

A proč zrovna srdíčko a mops?

Mopsíka jsem spoustu let chtěla, ale bydlím ještě s rodiči a těm se ta rasa nelíbí a věděla jsem, že u nich s ním nemám šanci a dost mě to trápilo. Jednoho dne jsem našla fotku tetování a velice se mi zalíbilo a říkala jsem, když už ho nemůžu mít v reálném životě, tak zvolím jinou cestu. A teď se cítím líp a jsem spokojená. Věřím, že lidem se to líbit nemusí, ale hlavní jsou mé pocity.

Srdíčko mám spojené hodně s rodinou a s mými vlastnostmi a taky infinity srdce má ve znaku moje oblíbená skupina. Díky ní jsem prožila spoustu krásných okamžiků, které mi nikdo už nevezme a taky jsem poznala nové lidi.

 Pokusila jsem se i o nějaký normální fotky, jak vypadá tetování nyní. Jenže světlo v tu chvíli odmítlo spolupracovat, tak doufám, že jde na fotkách i něco vidět :)

Už mě nenapadá, co bych napsala víc. Pokud máte nějaké otázky, tak se neváhejte ptát. Na další půjdu asi v půlce května, tak pokud by byl zájem, můžu vám o tom zase napsat.

Mějte krásný den!

S láskou Tessi <3