Ahojte :)
Dnes to bude trochu osobnější článek, který jsem chtěla napsat už poměrně dlouho. Myslím, že pro někoho by mohl být užitečný, pokud třeba váhá. Ještě úplně nevím, jak tyto články pojmenuju. Chtěla bych psát o takových "výzvách" (to je moc silný slovo :D) života. Příští měsíc mě čeká maturita. Chci o ní pak taky napsat článek a zahrnout ji do téhle rubriky.
Tak kde bych začla?
Nad tetováním jsem přemýšlela šíleně dlouho. Já jsem člověk, který nemůže vidět krev a dokážu se vyvalit už jen u zubaře. (Nevím jestli je to ze strachu.) Proto jsem si říkala, že tetování není nic pro mě. Vždycky jsem si představila jehlu a hned jsem si řekla ne to nepůjde.
V červnu 2016 šla na tetování kámoška. Já jsem byla přesvědčená stále, že to není nic pro mě. V září s ním došly dvě spolužačky a to už jsem si říkala, že bych to chtěla zkusit. Po pár dnech už jsem si říkala "Jo jdu do toho". Holky musely jít na přetetování. Šla jsem rovnou taky. Bála jsem se, ale pocit, že ho chci byl větší.
Takže bylo 13.11.2016. (Ano hezký datum, ale pátek naštěstí nebyl.) Jela jsem vyzvednout holky s pocitem, že třeba neumřu. (Ale vážně! :D) Obrázky, které jsem chtěla jsem si předem vytiskla a věděla jsem, že se budou ještě trochu předělávat, aby byly originální.
